O FlowSaga

Proč jsem vytvořil FlowSaga

Když jsem poprvé použil cizí rozšíření pro Flow, celých deset minut jsem na něj jen zíral. Nerozuměl jsem mu. Ne že by bylo ošklivé. Opravdu jsem nedokázal poznat, co ta věc dělá — názvy tlačítek jsem nedokázal rozluštit, pořadí nedávalo smysl, a když jsem něco stiskl, nevěděl jsem, co se stalo.

Zatnul jsem zuby a jednou jím prošel až do konce. Nevyřešilo to jediný problém. Věděl jsem, co chci. Ten obraz jsem měl přímo v hlavě. Jen jsem ho nedokázal dostat ven.

Seděl jsem před tou obrazovkou a v hrudi mi stoupala frustrace. Ne vztek na nástroj — vztek na sebe. Začínal jsem s nadějí, že mě nástroj v tomhle zlepší. Skončil jsem s pocitem, že jsem hloupý.

Později mi něco došlo. Nebyla to moje chyba.

Než se v něčem zlepšíte, jsou tu dveře. Musíte je umět přečíst a chtít je používat, ještě než vůbec může začít cvičení.

Dejte dveře příliš vysoko a je jedno, jak jste talentovaní. Zůstanete stát venku. Moje angličtina je slabá. To rozšíření bylo jen anglicky, což není můj jazyk, a rozhraní bylo složité; nedokázal jsem ho přečíst. Tak jsem se rozhodl vytvořit vlastní. Takové, které dokážu přečíst já, a vy taky. FlowSaga jsem vytvořil kvůli tomu dni.

Odkud pochází jméno: Sága, bohyně příběhů

V severské mytologii je místo jménem Sökkvabekkr — „ponořený potok“. Protékají jím chladné vlny a nikdy neustávají. Ódin tam chodí každý den.

Čeká na něj žena. Dva zlaté poháry. Pijí. Povídají si. Každý den, bez výjimky. Co si říkali? Nikdo to nezapsal.

Mnohem později někdo sepsal severské bohy do knihy. Je v ní seznam bohyň — šestnáct. První je Ódinova žena. Druhá je ona: Sága. O ní kniha uchovává jedinou větu: žije v Sökkvabekkr a je to velké místo.

Co její jméno znamená, se učenci přou dodnes. Jedni říkají vidět. Druzí říkají — příběh. Mluvila každý den. Nedochovala se ani jedna věta.

Nápad, který se nikdy neuskutečnil a nikdy nebyl zapsán, jako by se nikdy nestal.

Saga znamená ve staroseverštině „příběh“. Flow je Google Flow, ve kterém vytváříte videa — a potok, kde žije Sága. Naším znakem je dlouhá loď jako z mýtů: zvedněte plachtu a vítr je s vámi; když ji nepotřebujete, složí se jako látka do kapsy. Písmeno S na plachtě je Saga.

Sto třináct telat

Tři hodiny odpoledne, a už je tma jako v pytli. Tohle je Island před tisíci lety. Žádný král. Žádný dvůr. Žádné město. Jen oheň a lidé kolem něj. Někdo začne vyprávět: rodový spor, soudní při, vraždu.

V tom století příběh, jakmile byl vyprávěn, zmizel. Vyprávějte ho znovu příští zimu a podrobnosti se posunou; o generaci později vypravěč zemře a příběh je pohřben s ním.

Islanďané se s tím nesmířili. Rozhodli se ho zapsat. Jenže papír nebyl. Abyste mohli psát, museli jste zabít tele: stáhnout ho z kůže, oškrábat kůži do tenka, usušit ji. Jedna kůže, přeložená napůl, dala jen dva listy. Největší rukopis středověkého Islandu, Flateyjarbók: dvě stě dvacet pět listů — sto třináct telat.

A na tomhle ostrově není dojnice bohatstvím. Je to otázka, zda vaše děti přečkají zimu. Jinde v Evropě, v týchž stoletích, šlo tak drahé písmo latině: Biblím, svatým a královským rodokmenům. Islanďané ho utratili za svá vlastní slova, své vlastní lidi, své vlastní příběhy.

Ne proto, aby měli příběh. Ale aby skutečně existoval.

Neubíjejte

Třinácté století. Islanďan jménem Snorri Sturluson si všimne něčeho strašného: mladí básníci už nedokážou číst staré básně. Řemeslo předávané po staletí se má zlomit v rukou jeho generace.

Mohl si jen povzdechnout. Většina lidí to tak dělá. On ne. Posadil se a napsal knihu. Ne poezii. Příručku: co znamená toto slovo, odkud pochází tento obraz, jak se používá. Pro lidi, kteří ještě chtěli psát, ale nedokázali to číst.

To, co postavil, byly dveře. A snížil je.

Rok 1241. Dvacátého třetího září. Noc. Muži vtrhnou do jeho domu. Jeho poslední slova, jen tři: Eigi skal höggva. Neubíjejte.

Nepřežije. Kniha ano. Téměř vše, co svět ví o severské mytologii, pochází z té knihy. Včetně seznamu bohyň. Včetně té jediné řádky o Ságe.

Co FlowSaga dělá

Teď jste na řadě vy. Vytvořit příběh už nestojí tele. Napište pár řádků a je tu obraz, v pohybu.

Ale těžké nikdy nebylo psaní. Těžké je mít dobrý nápad a žádný způsob, jak ho ujasnit, žádný způsob, jak udělat další krok. A když videa konečně vytvoříte, otevřete složku Stažené soubory a názvy souborů jsou nesrozumitelná změť — ani nepoznáte, co je co.

FlowSaga sníží dveře a pak se postará o vazbu.

Nejvyšší dveře jsou jazyk. Ne složité rozhraní. Nástroj prostě nemá vaše slova. FlowSaga mluví jazyky rozhraní: 91. Před tisíci lety si Evropa vyhrazovala písmo pro latinu; Islanďané psali své příběhy slovy, kterými skutečně mluvili. Stojíme na straně Islanďanů.

Druhé dveře jsou čas. Třicet sekund — to je měřítko, které si dávám: otevřete ji a do třiceti sekund musíte vědět, jak začít. Pak desítky nápadů najednou, vytvořené jeden po druhém, každý uložený pod názvem, který jste mu dali, úhledně do složky, kterou jste vybrali. Ta složka se pomalu stává vaší vlastní knihou.